Pracovníci muzea
Mgr. Miroslav Smaha
Historik umění a sběratel
Začátky mého sběratelství hraček
Sběratelství patřilo mezi mé záliby už od dětství. Dalo by se říci, že mne zaujal každý starý předmět, který byl něčím zajímavý. Sbíráním technických hraček jsem se začal věnovat až během vysokoškolských studií. Tehdy jsem si koupil první sadu elektrického vláčku Merkur, abych si splnil jeden z dětských snů. Vláček jezdil jen kolem stolu v našem obývacím pokoji. To mne záhy omrzelo, a tak jsem začal svoji první malou železnici postupně rozšiřovat o další koleje, železniční stavby a přibývaly i nové vagonky a lokomotivy. Sběratelství patřilo mezi mé záliby už od dětství. Dalo by se říci, že mne zaujal každý starý předmět, který byl něčím zajímavý. Sbíráním technických hraček jsem se začal věnovat až během vysokoškolských studií. Tehdy jsem si koupil první sadu elektrického vláčku Merkur, abych si splnil jeden z dětských snů. Vláček jezdil jen kolem stolu v našem obývacím pokoji. To mne záhy omrzelo, a tak jsem začal svoji první malou železnici postupně rozšiřovat o další koleje, železniční stavby a přibývaly i nové vagonky a lokomotivy.
Také vlastní historie mechanických hraček upoutala moji pozornost natolik, až jsem se začal zabývat vývojem techniky – zajímaly mne všechny typy pohonů, od vodních systémů a parních strojů až po elektromotory, a jejich využití v 17. až 20. století. Pro vznik a rozvoj průmyslové výroby hraček sehrálo důležitou roli právě 19. století. Výrobci hraček pohotově reagovali na technické objevy a převratné vynálezy své doby. Tyto novinky hned zaplnily výlohy hračkářských obchodů nejen v evropských velkoměstech, ale i v Praze, ovšem zpočátku byly vyhrazené dětem z bohatších rodin. Mechanické hračky jsou vlastně zmenšené modely skutečných parních strojů, lokomotiv, vzducholodí, automobilů nebo letadel. S přibývajícími znalostmi a zkušenostmi jsem začal postupně vytvářet kolekce sbírkových předmětů a zanedlouho vznikla i myšlenka uspořádat výstavu zaměřenou na mechanické hračky. A právě takový projekt, vedle jiných expozic obsahujících panenky, kočárky, šicí strojky a další hračky určené hlavně dívkám, v českých muzeích téměř chyběl.
První expozice
Vzhledem k mé dlouholeté spolupráci s Regionálním muzeem Mělník jsem měl možnost využít historické prostory muzea, kde jsem také postavil svůj první model elektrifikovaného kolejiště typu Merkur o rozchodu 0, sestavený z historických železničních hraček tak, jak si s nimi hrály děti ve svém pokoji na podlaze například ještě před 2. světovou válkou. Pro nejmenší návštěvníky byla připravena dílna se stavebnicí Merkur. Výstava v Mělníku měla nečekaný úspěch. Po prvním roce trvání byla zařazena mezi dlouhodobé expozice muzea a jednou ročně probíhá její reinstalace, takže během každé sezóny čekají na návštěvníky jiné hračky. Zde také začala moje spolupráce s dlouholetým sběratelem a kolegou, panem Michalem Widenským. Podstatnou roli pro rozšíření našich sbírek sehrály dvě expozice technických hraček – na zámku v Děčíně a v pražském benediktinském klášteře Na Slovanech – pro které postupně vznikl druhý funkční model historické elektrifikované železnice vel. 0. Rozloha kolejiště dosahovala téměř 30 m2. V současnosti jsme se podíleli na znovuotevření výstavy hraček na Státním zámku Telč, kam jsme zapůjčili kolekci dětských kinematografů (promítaček), parní stroje nebo pohyblivé postavičky na klíček a kde také vznikl v pořadí třetí model kolejiště. Pro návštěvníky našich expozic jsem vydal malou publikaci s katalogem exponátů, která popisuje základní typy mechanických hraček, technologii jejich výroby, nejznámější obchody s hračkami za první Československé republiky a uvádí světové i méně známé československé výrobce hraček z let 1890–1960.
Má sbírka není zaměřena jen technickým směrem
V mé sbírce jsou zastoupeny historické mechanické hračky, tzn. dětské pohyblivé modely poháněné buď parním strojem, elektromotorem nebo hodinovým strojkem na klíček a optické přístroje, jakým je například promítačka obrázkových sklíček, tzv. Laterna magika, nebo kinematograf na první groteskové filmy. Nejvíce se věnuji železničním hračkám a stále pracuji na rozšíření a doplňování funkčních modelů historické železnice, které provozujeme již na třech výstavách. Nikdy není dostatek domků, lampiček, návěstidel, mostů, tunelů anebo malých figurek cestujících, které vděčně oživí nástupiště nádraží. Ale potěší mne i porcelánové panenky, nádobíčko a sporáčky pro malé hospodyňky, pěkný pokojíček anebo obchůdek s koloniálním zbožím, jenž nesmí chybět na našich výstavách, abychom se neomezovali pouze na technické hračky pro kluky, i když například vláčky a parní stroje se setkaly s velkým nadšením také u holčiček. Jako sběratel a historik usiluji o vytváření sbírkových kolekcí. Například železniční hračky československé výroby jsou v mé sbírce nejvíce zastoupeny unikátním a téměř kompletním sortimentem firmy Heller und Schiller z Horního Litvínova (zn. HUSCH), největšího výrobce plechových mechanických hraček u nás ve 30. letech, jehož kvalitní výrobky byly po 2. světové válce zcela zapomenuty a považovány za německé zboží.
Nový přírůstek do sbírky potěší každého sběratele
Asi nejvíce si považuji malé kolekce komických tancujících postaviček Schuco z 30. let 20. století od německé firmy Schreyer & Co. Ale v poslední době mám největší radost z toho, že se mi podařilo zachránit velké loutkové divadlo z konce 19. století v intaktním stavu s početným souborem ručně vyřezávaných malovaných loutek, důmyslným jevištěm a provazištěm pro pět opon i s původním elektrickým osvětlením.
Každá sběratelská práce vyžaduje hodně času a trpělivosti
Staré hračky získávám například v obchodech se starožitnostmi, na sběratelských burzách, internetových aukcích nebo také po starých půdách. Výjimečně se mi podaří zachránit alespoň část rozprodávané sbírky jiného sběratele. Z hlediska muzejní sbírky jsou pro mne zvláště přínosné ty hračky, které se lidem zachovaly po rodinných předcích a rozhodnou se je věnovat našemu muzeu. O těchto hračkách se pak dozvím i zajímavý příběh, kdy a kde byly zakoupeny a komu patřily.
Řada vystavených hraček je funkčních, i když se málokdy zachovaly v neporušeném stavu. Mnoho z nich potřebuje citlivou opravu
Funkčních historických hraček v intaktním stavu je dnes stále méně. Mnoho z nich vyžaduje opravu nebo restaurování, což pro mne velmi dobře dělá můj kolega, pan Antonín Gemroth. Právě jemu patří veliké díky za ochotu a pomoc s přípravami našich výstav, protože na komentovaných prohlídkách nesmějí chybět také ukázky funkčních mechanizmů, které se u návštěvníků setkávají vždy s ohlasem.
Také v mé sbírce by se našla hračka, s níž si mohly hrát i zámecké děti
Historické hračky z našich sbírek se během výstav vrátily do interiérů několika zámků. Pokud bych se měl zamyslet nad tím, s jakou hračkou z mé sbírky si mohly hrát právě zámecké děti ještě před 1. světovou válkou, napadá mně například oblíbené železniční hračky na elektrický pohon od světově proslulé firmy Märklin z Göppingenu nebo norimberské firmy Bing. Odklápěcí střechy mezinárodních expresních vlaků dovolily nahlédnout do luxusního interiéru salonního, jídelního nebo lůžkového vozu s figurkami cestujících. Dále by to mohla být třeba parní továrna s funkčním modelem parního stroje, který poháněl přes převodové soukolí (transmisi) současně několik nástrojů s figurkami dělníků, nebo velká kovová stavebnice Märklin, která nabízela možnost postavit si další modely strojů do parní továrny, nejrůznější železniční stavby, mosty a jeřáby. Holčičky si rády hrály například s obchůdkem, který obsahoval funkční váhu, šuplíky na koření, luštěniny a další potraviny, a rovněž i celou sadu koloniálního zboží, kterou rodiče svým dcerkám postupně dokupovali. Takové hračky však stály mnoho peněz a mohlo si je dovolit skutečně jen zámecké panstvo a bohatší rodiny ve městech.
Miroslav SMAHA: Hračky mění dětství, in: Pediatrie pro praxi XIV, č. 4, 2013, 215.
Autor publikací a doprovodných textů k výstavám